je o tom, začneme žít vědomě - tedy naučit se uvědomovat si následky svých činů a podle toho jednat. Rozlišovat, co je skutečně dobré pro nás, nikoli co nám nastavila společnost jako normu. Přestáváme pak mávat rukou nad tím, co nám vadí (protože to tak vlastně chodí a má to tak každý), ale začínáme to měnit a svůj život tvořit. Přestáváme pak být obětí systému. Seberealizace je částečně sebepoznávání a objevování toho, co vlastně znamená JÁ.
To se dá zjistit, pokud se zastavíme a vnímáme přítomnost. V opačném případě se pouze můžeme domnívat, že JÁ je fyzické tělo a model, který stále tvoří myšlenky o naší minulosti a budoucnosti. Toto "malé já" nežije v přítomnosti a říká se mu ego.
Ve skutečnosti je to širší a existuje něco, jako duše - ten, kdo vnímá skrze smysly a je napojen na univerzání vědomí, tedy "velké JÁ".
Svoje fyzické tělo ovládáme myšlenkami, nervovým systémem a svaly. Energetické tělo (na kterém je fyzické závislé), lze ovládat pozorností a intuicí. Intuice je nám ale otupována potřebami společnosti a jejím učením. Systémovým myšlením a rozumem se intuice odsouvá do pozadí, je také často považována za zbytečnou, což je i proto, že je to spíše neměřitelná, až imaginární složka lidských schopností. Intuice se váže s vědomím v jeho zvýšeném stavu a lze ji tak trénovat. Trénování a posilování intuice je pro člověka přirozená schopnost. Ve společnosti se ale neuznává proto, že její efekt je zdánlivě výhodný spíše pro praktikujícího jednotlivce než pro celou společnost.
Pokud chceme ve vnímání a ovládání pozornosti dosáhnout nějakých výsledků, je třeba nejdříve si vyčistit mysl od balastu, který nás v této společnosti učí okolí, školy, média i náboženské organizace. Tento balast nutí naše vědomí stále něco porovnávat a hodnotit.
No nezní to lákavě? Začněme tedy realizovat - kráčet po cestě, která má srdce. Takových cest je více a je jedno, kterou si vyberete. Nejedná se o bigotní věření ve fiktivní bohy a podobné nesmysly. Jedná se o filozofické systémy, které se systematicky zaměřují na spokojené prožití života. Často se nám lidem totiž stává, že si během života nabereme různé zátěže, které nám brání být šťastní. Realizováním různých technik se jich můžeme zbavit a vrátit se třeba až do vnímání skutečnosti, jako když jsme byli malým dítětem. Cítění čisté skutečnosti jen tak o samotě může být velmi příjemné, jen je třeba nejdřív se trochu vyčistit. K tomu je určená například technika stopařství (jedná se o vystopování vlastního problému-zátěže a jeho uvolnění). Tato technika, jako mnohé další patří do filozofie toltéckých indiánů. Z těchto filozofií si můžete extrahovat taková instantní moudra, co jsou v úvodu. A bude jich zřejmě mnohem víc - nejlepší si na ně přijít sám, většinou mají širší kontext.
Ale pozor, každý chápeme a vnímáme věci jinak a proto platí: Co člověk, to životní filozofie - není dobré žádnou filozofii přijímat dogmaticky a doslovně. Pokud to uděláte, znamená to, že jste nic nepochopili.